Nejlevnější parkování u letiště Praha – všechno je jinak

Nejlevnější parkování pana Bohumila

Znáte to, někdo má zábavnou historku a užívá si ji pořád dokola. Tahle je o o nejlevnějším parkování u letiště Praha. Štamgast v hospodě Pod Lipami se jí nemůže nabažit a u stolu je vždycky někdo, kdo ji ještě neslyšel. Z vyprávění vyplývá, že jeho nevlastní otec celé roky chtěl do chorvatské Poreče, ale vždycky skončili v nějaké nudném resortu u Splitu. Jednou si dupnul, sebral rodinnou octavii, naložil rodinu a vyrazili z Ostravy do Prahy na letiště. V Poreči krom moře, které je v Chorvatsku všude stejné, chtěl především vidět i staré křesťanské fresky v bazilice svatého Eufrazia. Chápete? O ty šlo. Štamgastův táta je fanda do křesťanské historie, Dana Browna miluje a zároveň pro zjednodušování nesnáší.

„Museli jsme na dlabanec u Pardubic a zaparkovat někde v Dejvicích, bo tam byl otec na vojně.“ To ostravské “bo” místo protože jen podtrhovalo ostravský původ. „Jenže na vojně byl táta někdy za krále Klacka, teď je to v Dejvicích úplně jinak,“ propracovává se vypravěč pomalu k pointě. I nepražák ví, že Prahou se čím dál více rozlézají modré parkovací zóny a najít místo k parkování opravdu není jen tak

A bylo to přesně tak. Otec se pořád chlubil, jak to tam zná máma pořád nadávala že měli zaparkovat u letiště, já byl z toho nervní, protože jsem netušil, kdo z nich má pravdu, ale na nervy mi lezli oba dva. Prostě klasický začátek rodinné dovolené. Ukázalo se, že pravdu měla máma. Autobusová linka, která jezdila z Kulaťáku přímo na letiště už byla zrušena, takže když konečně zaparkovali, museli jsme nejprve na metro a pak teprve pokračovali autobusem. Zdržet se někde o dvacet minut déle, tak odlet nestíháme,“ popisoval Martin drama před odletem. A věřím, že to i jako drama prožíval.

Parkování u letiště už pár let funguje

Říká se, že hospodské rady jsou k ničemu, ale zdání klame. Bylo to právě po téhle historce se jednou rozproudila debata a někdo se zeptal, proč neparkuje u letiště. Nevím sice kdo to byl, ale následovala klasická rada nad zlato. Někdo totiž založil webovky, které přesně tenhle problém řeší. Vytasili jsme telefony a šli googlit. A našli moji rádcové, našli. Výhody jsou na první pohled jasné. Na první místě velmi vstřícná cena, na dalším bezpečí jak pro auto, jak pro věci v něm zanechané, a za třetí výše odvoz k letadlu, což, když jste bez auta, tak se dost hodí.

Nespoléhej na vzpomínky

Letiště Václava Havla v Praze je jedním opravdu hodně velké a vytížené, takže v minulosti tam opravdu nebylo kde zaparkovat. To si chlapíkův táta zapamatoval dobře. A taky to prý díky vzpomínkám pěkně schytal. Na internetu se dneska najde všechno, takže kdyby vás napadlo místě u letiště parkovat někde v boční uličce, tak na to zapomeňte. Představa, že přiletíte někdy pozdě v noci a pak máte hledat svůj vůz, má k ideálnímu zakončení dovolené poměrně daleko. A přitom si to můžete dnes poměrně snadno odpustit. A pak, že jsou hospodské diskuze k ničemu.

Konec dobrý, všechno dobré

„Dovolená se vyvedla, bazilika i moře splnily očekávání a naši na úvodní hádku zapomněli. Jen máma si jednou ve vinotéce rýpla, ale jen tak decentně. A víte, s čím otec přišel?“ Vypravěč si jako vždy neodpustil dramatickou pomlku a já chtěl vyzradit pointu, protože jsem ji už znal. „Že za rok, až pojedou do Šibeniku, prý musí vidět katedrálu svatého Jakuba, která je podobně jako ta Eufraziova zapsána na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO. Naši plánujou vždycky strašně dopředu, tak s tím parkováním u letiště jim to domluvím a budu za vzorňáka. Trochu si našplhám, člověk nikdy neví, kdy se to může hodit.“

Těžko říct, komu všemu se tyhle informace mohou hodit, pokud zrovna vám, tak tahle historka mít vlastní pokračování. To vaše. Pointa bude, že díky starostem jedné rodiny z Ostravy vy si své trable ušetříte. A to je dobře.